My Healthy Moment

Jaký byl srpen

Je to přímo neuvěřitelné! Ještě někdy v červnu jsem si říkala, kolik času do začátku dalšího semestru mi zbývá, kolik věcí si stihnu v diáři odškrtnout a kolik míst stihnu navštívit. Tak třeba jindy!

Červenec nestál – kromě překrásně Budapešti, kam jsme se s Aničkou z Forbetterme spontánně vydaly, a báječné zubařské praxi v ordinaci, prakticky za nic. Proto ani nemám v plánu psát, jaké bylo mé po-ančové léto, když jsem ho prakticky z celé poloviny odpracovala. A to zcela upřímně!
Nejprve jsem začala svou milovanou prací v Ugu (po takové době už to tam vůbec nevnímám jak práci – v podstatě dělám to co doma, jen jsem za to placená:D), posléze se přešla vyučit na barmanku a servírku – to skončilo dřív, než začalo! Sice jsem měla nejvíc krásné retro šatičky a k dokonalosti mi chyběly už jen kolečkové brusle, ale taky no.. asi nějaký talent v nerozlévání kávy na zákazníky.
A následně si své hodiny odpracovala v obchodech s oblečením a s botami! Co mě ale těšilo ze všeho nejvíc byly ty chvíle, kdy jsem celá ulítaná přiběhla domů, zapnula troubu a při venkovních 50 stupních jsem nám doma zatopila alespoň na 60!

A i když se na konci července zdálo, že už budu nadosmrti jen neustále pobíhat od jedné věci ke druhé a svým dětem jednou povídat, jak jsem zasloužený čas po svých zkouškách trávila vařením a zvedáním činek ve fitku, kde jsem mohla zbytky své energie vyhazovat vysoko do vzduchu, stalo se nakonec něco báječného! Přišel srpen!

Než Vás zahalím spoustou informací o tom, jaké události mi v srpnovém měsíci naprosto otevřely oči a ukázaly, jak upřímná radost opravdu vypadá, ráda bych podotkla, že prvních pár odstavců nemá být v žádném případě myšleno jako nějaké stěžování!
Já svůj život miluji! Se vším všudy! Miluji, když vím, že jsem některé dny šťastná tak moc, až se mi chce vyběhnout na ulici a objímat naprosto neznáme lidi, stejně tak jako miluji chvíle, kdy celá lenivá sedím na posteli s lžící mandlového másla a přemýšlím, co dál. To, že občas nemáte chuť nic dělat, nebo se Vám věci jednoduše nedaří neznamená, že Váš život – nebo snad Vy sami, stojíte za nic! Naopak! Dělá to z Vás lidi. Obyčejné lidi, co jen potřebují na chvíli vypnout a nechat všechny své myšlenky hluboko pod peřinou. A spolu s nimi třeba i celé unavené tělo!

Nicméně se vraťme zpátky k srpnu.
Někdy na začátku měsíce mi překrásná Monča z celiaxmoni poslala nabídku, které nedokáži uvěřit dodnes. Odpověď na ni pro mě byla v ten moment ale zcela jasná.
Na otázku, zda-li se nechci jako foodblogerka účastnit Cooking show v rámci znovuotevření hypermarketu Albert na Chodově, jsem si v hlavě z plných plic křičela alespoň minutu neustále dokola: „rozhodně ne! NE! NE, NA TO NEMÁŠ!“

Člověk se ale musí naučit vystupovat ze svých komfortních zón. Na své prázdninové praxi jsem to měla prakticky úplně stejně, když jsem odmítala dělat vše, kde bych přišla do styku s jakoukoliv živou tkání! A jak jsem byla nakonec ráda, když jsem byla paní zubařkou přímo přinucena.
A stejně tak jsem potřebovala i v této situaci někoho, kdo by mi řekl: „To zvládneš! Udělej to! A bez debat!“
A kdo jiný Vám to řekne lépe, než Vy sami?

A tak jsem se přihlásila!

A zažila nejkrásnější dny svého života!

Je úplně o něčem jiném vařit si v klidu doma při sledování Přátel, nebo poslouchání písniček své oblíbené kapely, než  když máte vařit před zraky tolika neznámých lidí, kteří přímo jako supi čekají na jídlo, které jim nabídnete.
Za své jídlo jsem doma nikdy neslyšela chválu. Vždycky bylo málo slané, divné, moc řepové, málo sladké, či snad dokonce bez jakéhokoliv vyjádření.
Nejspíš to byla právě ta skutečnost, co zapříčinila, že jsem se při krájení ředkviček pro svůj první recept třepala jako nemotorné štěně, které bez lítosti vhodíte do ledové vody.
O to víc jsem pak ale zářila, když jsem uslyšela prvního ochutnávajícího říkat: „Páni, to je moc dobré!“

V ten moment to ze mě najednou všechno odpadlo. Do posledního drobečku! Všechna nejistota z toho, co v životě mometálně dělám. Všechen strach z neznámého. Úplně. Všechno.
Jediné, co mi zůstalo byl široký úsměv a až neuvěřitelně blýskavé jiskřičky v očích.
Vznášela jsem se vysoko v oblacích. A i přesto, že jsem domů odjížděla s tak šíleným bolehlavem, uříznutým prstem a až překvapivě moc upovídanou společnicí naproti mé maličkosti, nemohla jsem se přestat smát.

Štěstí! Tomuto se říká upřímné štěstí. A doufám, že ho zažije každý z Vás. A rozhodně ne jen jednou.

Pokud někoho zajímá, co jsem vařila a s kým – mám pro Vás lehoučké shrnutí!
První den mi báječnou společnost dělaly Hanička (hannpetsfood) a Kamča z blogu tvoříme domov.
Jako první na mém menu přistála pomazánka z tvarohu, lučiny a ředkviček, posléze navíc polévka z červené řepy!

Další den jsem si společnost krásné Kamči zopakovala a přidala k ní ještě neuvěřitelně šikovnou Marcelku z blogu Pradobroty. Holky byly tak kouzelné! A co víc! Neuvěřitelně šikovné!
Ten den jsem připravila polévku z červené čočky, hummus se sušenými rajčaty a bazalkou a šťávu z červené řepy, jablek a mrkve.

O týden později jsem do Prahy vyrazila ještě jednou.

Přiznám se, že jsem do letošního roku zatím nikdy nepoznala festival jiný, než ten s pořádnou dávkou hudby.
Taková škoda.

Když jsem tedy obdržela pozvání a dva lístky na báječný Foodparade festival – neváhala jsem ani chviličku!
Dokonce jsem vyrazila s usměvavou Haničkou z Cooking show, za kterou jsem byla (a jsem♥) neskutečně ráda! Věřili byste někdy tomu, jak dokáže jídlo sbližovat? Já ještě před pár lety ani trochu. (Ale taky se není čemu divit, když jsem tehdy neuměla připravit ani míchaná vajíčka! S kým bych se tak asi sblížovala však:D)

Foodparade je festival, který se koná každoročně poslední srpnový víkend v zahradách Trojského zámku v Praze.
Tolik výborného jídla a pití! Tolik nadšených lidí! A tak skvělá atmosféra!

Už při cestě do Prahy jsem zcela přesně věděla, za jakým jídlem zamířím jako první! Víte jak dlouho jsem neměla pořádný a nefalšovaný burger? Snad se raději ani neptejte!
A tak mi chuťové pohárky zcela dokonale utěšila restaurace Regal Burger se svým drobným mazlíkem!

Hanička se hned po burgeru vrhla na stánek další a to na: Sushi v Dushi.
Prosímvás, jsem snad jediná, co sushi prostě nepozře?:D Připadám si už opravdu jako nějaký foodburan!

Následoval dezert! Na dezert jsme si místo prostě musely najít. Obzvlášt když se jednalo o něco, jako jsou neskutečné Croblihy od Oh Deer Bakery! Mix mezi donutem a croissantem, který je prostě tak moc prasácky dobrý, až to není možné!
Já zvolila jeden s citronovým krémem a malinovým přelivem, Hanička se vrhla po jednom s arašídovým máslem a džemem (jo? říkám to dobře?:D)

Přiznávám, na takovou nálož cukru nejsem zrovna dvakrát zvyklá. Ale ta chuť? To musíte vyzkoušet!

Další zastávky pak byly v našem krásném Olomouckém Entrée na mušle sv. Jakuba s fenyklem a podmáslím, v Puzzle Pasta & Salads  na Tagliatelle s telecím sous-vide (zdravím kuchaře a vzkazuji, že už vím jak se Tagliatelle čtou:D foodbloger jak noha no! No co no!) a v Bistrot 104 na petrželový koláč se zázvorovou zmrzlinou s sebou na dlouhou cestu, který se mi v závěru stejně doma celý rozplácnul na zemi a já jak největší čuník objímala podlahu s vidličkou a ochutnávala kousky, které zůstaly špínou nedotčeny. (Nikdy jsem Vám netvrdila, že jsem úplně slušná:D)

Příští rok bych zvládla projíst klidně celé dva dny! Jeden den prostě na tolik dobrého jídla občas nestačí!
A tím promlouvám i k Vám! Na Foodparade příště rozhodně vyrazte! Je to zážitek, který nesmíte nechat jen tak být! A já se k Vám moc ráda připojím!

Celý měsíc jsem pak zakončila s bandou skvělých lidí na zubařském adaptačním kurzu pro naše nové prváčky. Další tři dny, které jsem si dokázala užít opravdu na maximum! Poznala jsem tolik báječných lidí, nechala všechny své myšlenky stranou a zakončila tak s největším a nejupřímnějším úsměvem vlastně skvělé léto.

A o tom to je!

Užívejte si život dokud opravdu můžete.

Neomezujte se, netrapte se a buďte šťastní! Protože to je ten pravý a upřímný „zdravý životní styl“! Žádné kuře na vodě s minimálním obsahem tuku, květáková pizza nebo přesná čísla maker spočítaná na vašem papíře. NE!

Pouze klid v duši, radost ze života a vyrovnanost ve Vaší hlavě!
Protože, co opravdu není zdravé – je sedět někde s přáteli a místo jídla přemýšlet nad nějakými ubohými čísly a výčitky. To si radši dejte facku a pořádný kus pizzy!

A víte vy co! Hodně brzy se dozvíte, co dalšího mi srpen ještě přinesl! Ale do té doby to zůstane ještě takovým mým malým tajemstvím!

Tak se mějte krásně! ♥

Betty

MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT

2 komentáře

  1. Odpovědět

    Míša Šislerová

    Září 5, 2017

    S přítelem jsme se taky spontánně vydali do Benátek a také jsme si to náramně užili 🙂 Croblihy vidím poprvé a musím je za každou cenu co nejdřív vyzkoušet! Vypadají fakt náramně 🙂

    https://wantbefitm.blogspot.cz/

    • Odpovědět

      Alžběta Rohová

      Září 17, 2017

      Jé, tak to Benátky by se mi taky moc líbily!!:) A croblihy rozhodně vyzkoušej! Stojí za to!:)

OKOMENTOVAT